Hřbitov s lebkou

„Hroby pláčou,“ zašeptal. „Snažím se s nima mluvit, ale neslyšej mě.“

– kniha Neklidný hrob, P. J. Parrish

V jednom rušném belgické městě se skrývá tiché místo, kde skoro nikoho nepotkáte. Na více než 200 let starém hřbitově panuje poklidná atmosféra. Světlo proniká korunami vzrostlých stromů a vytváří skvrnité stíny na mechem zarostlých náhrobcích. Některé náhrobky jsou zdobené, jiné jsou strohé a nenápadné. Na některých se dosud dají najít fotky, i když značně vybledlé nebo oprýskané.

Je tu mnoho krásných náhrobků, avšak jeden z nich je obzvláště zajímavý. Patří obchodníkovi Antoinovi, který zemřel v roce 1837. Jeho dominantu tvoří kamenná lebka, stará více než 150 let. S prázdnými očními důlky a v tichém výkřiku spočívá na zkřížených kostech a postupně zarůstá mechem.