Vila Albanaise

Dlouhé plánování předchází konečnému rozhodnutí, že opravdu pojedeme. Je před námi úplně první cesta do Belgie a ze všech stran slyšíme, jací jsme blázni, když chceme jet takovou dálku jen kvůli rozpadlým budovám. Jenže touha odjet je větší, než abychom si dělali těžkou hlavu s názory okolí. A tak jednoho dne, po celonoční cestě, zastavujeme u prvního místa.

Brzké ráno, zima, unavenost. Z vyhřátého auta se nám vůbec nechce vylézat, ale vila nás už z dálky láká. Uvnitř nás okouzlují krásné tapety a okna u schodiště se secesním dekorem. V některých místnostech mi připadá, jako kdyby majitelé odešli před pěti minutami a nemůžu se ubránit pocitu, že někoho vyrušíme u snídaně. Ale početná albánská rodina, která tu žila téměř třicet let, nás tu nečeká. Vila je od roku 2007 opuštěná.

Přestože je to krásné místo s velkou zahradou, tak nového majitele najde jen obtížně. Sice je již dlouhý čas na prodej, ale cena je natolik vysoká, že se nikomu investice nevyplatí.