Zámek Wolfenstein

V pozdních odpoledních hodinách jednoho zimního dne přijíždíme k opuštěnému zámku. Osamoceně stojí uprostřed lesů a v ubývajícím světle působí strašidelným dojmem. Ani uvnitř to není o nic lepší. Tmavé chodby nás vedou do útrob a rozbitými okny profukuje mrazivý vítr. V prvním patře objevujeme krásný společenský sál s kmennými zdmi a krbem. Je to jak cestovat časem a ocitnout se v dobách neohrožených rytířů.

Zámek nechal postavit bohatý bankéř Louis E. v 1. polovině 20. století. O 5 let později změnil majitele. Poté byl v roce 1950 prodán belgické národní federaci, která se starala o politické uprchlíky a válečné veterány. Po 2. světové válce zámek fungoval jako součást švýcarského sanatoria. Vojáci s tuberkulózou se nejprve léčili ve Švýcarsku a poté rehabilitovali právě zde.

V současné době je zámek nevyužívaný. Nedaleko se nachází nemocniční areál, který v 90. letech přestal plnit svoji funkci.