Letní sídlo průmyslníka Pencho Semova

„Byl jsem chudý a pracoval celý život. Bojoval jsem a vyhrál. Moje práce obstála. Byl jsem učitelem, aniž bych byl pedagog. Jsem bohatý, aniž bych byl sobecký. Jsem sociální, aniž bych byl socialista. Pracoval jsem se skvělou inspirací, aniž bych byl básník.“

– Pencho Semov

Nedaleko staré průmyslové čtvrti se nachází architektonicky významná stavba. Byla postavena v letech 1928–1933 a navrhl ji architekt Nikola Grablev. Tato čtyřpodlažní vila sloužila jako letní sídlo průmyslníka Pencho Semova a jeho rodiny. Úchvatná byla také okolní zahrada s upraveným parkem a jezírkem.

Pencho Semov se narodil v roce 1873 a vyrůstal v chudé dělnické rodině. Hned po dokončení prvního stupně základní školy musel pracovat, aby mohl přispívat do rodinného rozpočtu. Na počátku 20. století založil vlastní společnost zaměřenou na výrobu z vlny a příze, ze které se později stala jedna z největších textilních výroben v zemi. Pencho Semov se tak stal velmi bohatým mužem, byl akcionářem 28 společností a továren, podílel se na řízení čtyř bank a dvou pojišťoven. Brzy získal přezdívku „bulharský Rockefeller“.

Pencho Semov své bohatství dokázal velmi štědře využít. Založil mnoho charitativních organizací, podporoval nemocnice, kostely a kláštery, vybudoval školy, financoval knihovny a další prospěšné instituce. Například univerzitě v Sofii věnoval potřebnou hotovost na vybudování zemědělské fakulty a knihovnám nakoupil literaturu zaměřenou na nejnovější trendy v oblasti inženýrství a medicíny. V osobním životě ho ale potkala smůla. Jeho manželka i dvě děti zemřely na tuberkulózu. Proto také velmi štědře financoval medicínské výzkumy zaměřené proti této respirační chorobě.

Ani velké bohatství a ani podnikavý duch ho ale neuchránili před komunistickým režimem. Stát si přivlastnil jeho továrny, vzal mu majetek v hodnotě 1,9 miliardy leva a mnoho jeho zaměstnanců bylo posláno do koncentračních táborů. Pencho Semov naneštěstí nemusel sledovat, jak je jeho celoživotní dílo zmařeno. Zemřel již v roce 1945. Spolu s ním odešly i jeho sny o životě zasvěcenému štědrosti a usilovné práci slibující lepší budoucnost.

Samotná vila byla v době funkčnosti velmi krásným a luxusním sídlem s moderním vybavením. Kromě běžných místností se tu dalo objevit několik zajímavostí. V přízemí se nacházela kaple Petra a Pavla, jejíž součástí byl výjimečný mramorový ikonostas, dílo českého sochaře Josefa Škváry. Bohužel se ale nedochoval, po smrti průmyslníka byl rozebrán. Zajímavá byla i kašna v základech vily, nad kterou bylo mozaikou vyskládané heslo „Láska, práce, vytrvalost“. Dalším ze zajímavých a dosud zachovalých detailů je socha na vrcholu budovy představující muže a ženu, které chrání anděl. Rovněž dílo českého sochaře Josefa Škváry.

V současné době je vila velmi zničená. Úplně chybí střecha, všechna okna jsou vymlácená, na některých místech jsou vidět stopy po požáru. Kdyby průmyslník viděl, jak vypadá stavba po jeho smrti, zřejmě by ho to velmi zarmoutilo. Vždy chtěl, aby sloužila dobrým účelům a její prostory byly obývané. Proto také v závěti uvedl, že si přeje, aby vila fungovala jako domov pro seniory, které i přes různorodé životní cesty nakonec spojilo stáří.

Jenže o budovu nikdo nemá zájem. V roce 2018 proběhl první pokus o prodej, ale žádný zájemce se nepřihlásil. Následně proběhlo dalších pět dražeb, opět neúspěšných. Budova tak i nadále zůstává ve vlastnictví Ministerstva zdravotnictví a Oblastní nemocnice v Gabrově. Ani jedna z institucí však nemá finance ani na základní údržbu.