Aquapark Bublava

Zvědavost mě jednoho dne přivedla do obce v Krušných horách. Bublava proslula především svojí malebností, krásnou přírodou a pohádkovými chaloupkami. Mě ale přilákal aquapark. Tedy ono je to spíše nedostavěné betonové torzo, které dostalo obec do velké zadluženosti.

Plány na zřízení aquaparku zpočátku vypadaly nadějně. Zřejmě proto, že se nikdo nezajímal o efektivnost a reálnost projektu. Rozpočtový výbor sněmovny na tento megalomanský projekt přidělil neúměrně vysokou dotaci ve výši 57 milionů korun a v roce 1999 začala výstavba. Následky výstavby zábavního projektu jsou zřetelné až do současných dní, ve kterých vedení obce doplácí na chybné rozhodnutí. Soudní spory trvají mnoho let, nahromadily se velké dluhy a plánovaný aquapark samozřejmě nefunguje. Možná bylo dobré před zahájením stavby odhalit jednu velmi důležitou souvislost: na provoz aquaparku je potřeba voda. Problém nastává ve chvíli, kdy ji v obci není dostatek. Aquapark by nebylo možné napojit na vodovod a kanalizaci, takže ani po dokončení by nemohl fungovat.

Velké plány a velké dotace ztroskotaly na banalitě, která byla zcela předvídatelná. Stát nařídil vrácení dotací a kvůli zadluženosti i prodej obecního majetku. Navíc se přes 10 let táhnou soudní spory, zda obec dluží stavební firmě 38 milionů korun, nebo zda firma dluží obci 57 milionů korun. A kdo je tedy vlastníkem nedokončeného aquaparku? V průběhu let vznikaly rozsudky s různými závěry, které byly následované odvoláním. V celém sporu je navíc i řada nejasností, faktury nejsou podrobné a není tedy jisté, zda všechny položky na stavbu opravdu dorazily. Poslední rozsudek z roku 2014 přináší informaci, že zakázka byla od začátku neplatná a vlastníkem je stavební firma. Zastupitelstvo obce prý nikdy o stavbě nerozhodovalo. Obec tedy firmě nemá nic platit a naopak firma vrátí 57 milionů, které byly zaplacené ze státních dotací. Ovšem dlouhý spor se možná povleče dál, je totiž pravděpodobné, že se firma odvolá.

A jak vlastně měl aquapark fungovat? Rekreační aktivity měly lákat návštěvníky po celý rok. Kapacita bazénové haly byla poměrně veliká, přibližně pro 150 návštěvníků za hodinu. Součástí bazénu mělo být hodně atrakcí, od podvodních masážních trysek, vřídlo či perličky, až po tobogán. V patře nad ním byla v plánu sauna, v suterénu posilovna a wellness. Ve věži měla být sluneční lehátková louka s vyhřívacími lampami, odkud by byl jedinečný výhled na protější stráně.

Betonové torzo opravdu moc pěkně nevypadá a do okolní krajiny se nehodí. Mezi přírodou a chaloupkami je jako pěst na oko, upozorňující na lidskou hloupost. Uvnitř, jak se dá předpokládat, není nic moc zajímavého k vidění. S trochou fantazie lze podle tvaru betonových odlitků určit původní záměr a odhadnout plánovanou podobu vodního ráje. Ale žádná mysl zřejmě neoplývá natolik velkou fantazií, aby si dokázala představit, jak turisti jezdí do aquaparku, ve kterém není voda.