Barrandovské terasy

„…Češi pod širým nebem postavili nejkrásnější restauraci v Evropě s bazénem v bývalém lomu“.

– anglický novinář Sydney Morrell

Jedno z prvních míst, které jsem nafotila, byly Barrandovské terasy. V té době se psal rok 2012, žádná stránka Opuštěná místa neexistovala a mě v té době ani nenapadlo, že se budu urbexu věnovat tak dlouho. Tenkrát jsem si odnesla fotky pouze zvenku. Uvnitř byl hlídač a nikoho nepouštěl ani za plot, natož dovnitř. O dva roky později hlídač zmizel a brzy poté se objevil první vstup dovnitř. Někdo rozbil okno na terase a tím prostory zpřístupnil. Budova byla vyklizená, ale i tak byla velmi fotogenická. Především schodiště v prosklené věži jsme měli nafocené snad ze všech možných úhlů. Bohužel si cestu dovnitř našli i jedinci, kteří se nechovali tak, aby nebylo poznat, že tam byli. Proto byl vstup během pár dní zabezpečen a interiéry byly od té doby opět nepřístupné.

Terasy nejsou ale zajímavé jen tím, že dlouho chátraly. Mají za sebou zajímavou historii. Zadavatelem stavby byl Václav Maria Havel, otec Václava Havla, v té době podnikající ve stavebnictví. Nápad postavit terasy se zrodil během jeho návštěvy v Americe, kde ho zaujal pavilón Cliff House v San Francisku. Pořídil fotky a po návratu domů je v roce 1924 předložil architektovi Maxu Urbanovi. Ten na jejich základě vypracoval projekt, jehož výsledkem byla zajímavě řešená funkcionalistická stavba s výhledem na Prahu.

Barrandovské terasy se proslavily hlavně restaurací, která byla dokončena v roce 1929 a slavnostního otevření se zúčastnilo téměř 50 tisíc návštěvníků. Terasy se brzy staly oblíbeným místem vyšší střední vrstvy a slavných osobností. Lákadlem byl nejen výhled na Prahu, který bylo možné sledovat z vrcholu 15 metrů vysoké prosklené věže, ale i kvalitní kuchyně, kde se v hlavní sezóně vařilo až 3 000 jídel denně. Každý den tu bylo plno. Někdo si sem přišel jen posedět a popovídat a někoho zase lákalo zatančit si charleston i swing při tradičních koncertech orchestru R. A. Dvorského. Po sedmé hodině večerní se zábava přesouvala do baru Trilobit, který byl k terasám přistavěn v roce 1937.

Za 2. světové války se terasy uzavřely pro veřejnost a byly přístupné jen pro německou armádní elitu. Výhled z teras byl výhodným strategickým bodem a věž sloužila jako pozorovatelna. Sláva teras se po válce vrátila, ovšem jen na krátkou chvíli. Po roce 1948, v době komunistického Československa,  byly terasy znárodněny a pro veřejnost se opět uzavřely. Režim uzavření teras odůvodnil, tím, že se tu konaly buržoázní zábavy a to se neslučuje s ideologií pracujícího lidu. Scházet se tu mohli pouze vysocí činitelé komunistické strany a jejich hosté z bratrských socialistických zemí.

V roce 1988 byly terasy prohlášeny za národní kulturní památku. V roce 1992 došlo k navrácení teras potomkům Václava Maria Havla. Také začala fungovat místní restaurace, ale provoz se nepovedlo udržet déle než 2 roky. V roce 1994 byly terasy uzavřeny a od té doby neměly využití. V roce 2003 je Dagmar Havlová prodala.

Současným vlastníkem teras je společnost Barrandovské terasy, a.s. A český podnikatel s řeckými kořeny Michalis Dzikos. Od roku 2021 probíhá velká rekonstrukce areálu a výstavba nových hotelových budov. Ty budou složit k dlouhodobým pronájmům a terasy není v plánu otevřít pro veřejnost.

Samotné terasy se tedy dočkají záchrany a v pozměněné podobě budou fungovat i nadále. Naopak ze slavného baru Trilobit nezbylo vůbec nic, jen holé omlácené zdi a zbytky dřevěné konstrukce, která v roce 2001 lehla popelem, když ji zapálili místni bezdomovci. V podobně tristním stavu se zůstal také bývalý bazén, který je situovaný pod skálou a s terasami byl kdysi spojen lanovkou. Zůstaly zde jen zbytky 10 metrové skokanské věže s dvěma můstky a 50 metrového závodního bazénu, který byl postaven v roce 1930 podle projektu Václava Kolátora. Tehdy se jednalo o první takto velký bazén v zemi, proto zde trénovali a závodili nejlepší českoslovenští plavci a skokani. Kromě sportovní elity se zde koupaly i slavné osobnosti, jako Nataša Gollová, Adina Mandlová, Oldřich Nový, rodina Halvých nebo Vlasta Burian, který tu vyzval na závod na 100 metrů zakladatele českého zimního plavání Alfréda Nikodéma.