Invalidovna

„Úžasné. Bylo to... neskutečné. Šlo o první a pouhé náčrty skladeb. Ale nebyly v nich žádné úpravy. Ani jedna. Prostě jen zaznamenal skladbu, která se zrodila v jeho hlavě. Stránka po stránce byla jako by mu ji někdo diktoval. A hudba, vytvořená tak, že by to ani lépe nešlo. Přesun jediné noty by ji byl znehodnotil. Přesun jediné fráze by ji celou zbortil. A mně bylo jasné, že to, co jsem slyšel v arcibiskupském paláci, nebyla jen náhoda. Zde se opět mocně ozval hlas Boha. A já viděl z klece pedantských inkoustových čar... dokonalou krásu.“

– Miloš Forman zde natáčel některé scény oscarového filmu Amadeus

Na místě dnešní Invalidovny byla během morové epidemie v 16. století vybudována nemocnice s chudobincem, hřbitovem a kostelem Obrácení svatého Pavla. Za 30. války byla nemocnice zničena a zanikl i kostel. Ten byl poté znovu vystavěn, ale během josefínských reforem koncem 18. století  zrušen a nakonec zbořen v roce 1861.

Hrabě Petr Strozzi, který roku 1664 padl v bitvě s Turky, zanechal ve své závěti ustanovení o založení vojenské invalidní nadace pro válečné vysloužilce, aby neskončili o žebrotě. Budova Invalidovny však byla projektována až v letech 1731–1737 na podnět císaře Karla VI. a výstavba začala na pražském Karlíně. Plány stavby měl na starost architekt Kilián Ignác Dientzenhofer a půdorysné dispozice vytvořil architekt Josef Emanuel Fischer z Erlachu. Projekt původně počítal s ubytováním pro 4 000 válečných invalidů s rodinami. Také tu měly být refektáře a slavnostní sály, kuchyně, dílny, obchody, škola, nemocnice a vězení. Nechyběl by ani vodovod a kanalizace. Jenže do smrti císaře Karla VI. v roce 1740 stihli postavit pouhou 1/9 stavby a dále se nepokračovalo. V původním plánu byl i kostel, který nebyl postaven, a jako náhrada vznikla kaple sv. Kříže. Výsledná stavba je tedy o dost menší, než se původně plánovalo, přesto patří k největším barokním areálům nejen v Praze, ale i v celých Čechách. Současně s Invalidovnou vznikl i vojenský hřbitov.

Invalidovna byla provozována pražským arcibiskupstvím. Poté přešla do správy Všeobecného invalidního fondu. V 80. letech 19. století byla Strozziho nadace obnovena a vedle řady dispozičních změn proběhly i terénní úpravy a sochařská výzdoba. Ve vestibulu byly umístěny plastiky generálů Matyáše Gallase a Bianchiniho od sochaře Tomáše Seidana. V parku před hlavním průčelím byl vztyčen pomník ženistům, kteří položili život při záchraně obyvatel při povodni v roce 1890. Později zde byla umístěna busta Petra Strozziho od sochaře Mořice Černila.

Po 1. světové válce zde sídlila Družina československých válečných poškozenců. Vzhledem k poklesu počtu invalidů sem byly přestěhovány některé exponáty Vojenského muzea. Po roce 1920 došlo na základě projektu architektů Josefa Vejrycha a Viktora Beneše k rozsáhlé přestavbě.  Poslední válečný invalida zde dožil v roce 1956. Poté patřila Invalidovna Ministerstvu obrany ČR a následně tu sídlil Vojenský ústřední archiv. Do velmi špatného technického stavu se budova dostala po povodních v roce 2002.

Po odstěhování Vojenského ústředního archivu přešla budova do správy Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, který připravoval aukci Invalidovny s vyvolávací cenou 637,7 milionu korun. Žádný zájemce se nepřihlásil. V roce 2017 byla Invalidovna zařazena mezi nejhodnotnější národní kulturní památky. Převod Invalidovny pod správu Národního památkového ústavu a přidělení 1 miliardy korun na rekonstrukci proběhlo v roce 2018. V plánu bylo zřízení informačního centra a kavárny. Další prostory měly sloužit kancelářím ústavu, odborům ministerstva kultury, vzdělávacím aktivitám i komunitnímu životu. Rekonstrukci areálu bylo v plánu dokončit v roce 2024, což se nepovedlo.

V roce 2025 vyšly články s informací, že rekonstrukce a dostavba moderní části je v plánu na rok 2026 abude to největší investiční akce v historii Národního památkového ústavu. Čeká se pouze na souhlas ministerstva kultury, aby se mohl vyhlásit tendr na dodavatele stavby. Pokud vše vyjde, zrekonstruovaná Invalidovna by mohla být otevřena v roce 2030.