Klášter Milosrdných sester svatého Kříže

Dlouho jsem přemýšlela, zda se vůbec do tohoto článku chci pouštět. Nechtělo se mi procházet fotky, natož popisovat, jak moc se klášter během pár let změnil. Přestože z historického hlediska se jedná o naprosto bezvýznamnou stavbu, tak je smutné sledovat, jak lidská bezohlednost a lhostejnost dokáže změnit kdysi zachovalé místo v rozpadlou ruinu a skládku. Byla jsem se v klášteře podívat pětkrát a při čtvrté návštěvě přísahala, že už tam nejdu. Při páté jsem se s klášterem rozloučila. Až sem zabloudím pošesté, už nenajdu nic.

Areál tvoří klášter Milosrdných sester a novorománský trojlodní kostel Nalezení svatého Kříže. Budova byla vystavěna v letech 1930-1932 podle návrhu architektů Antona Schneidera a Karla Paschera. Jedná se tedy o novostavbu. Klášterní kostel byl vysvěcen 24. září 1933. Kostel má širokou střední loď, kterou lemují užší boční lodě oddělené od hlavní lodi zdvojenými arkádami. Je vybudován ve stylu starokřesťanské či raně románské baziliky. Na první pohled zaujme velké kruhové okno s kružbou v ose. Po stranách jsou připojeny dvě osmiboké věžice s jehlancovou stříškou a průčelí je završeno trojúhelníkovým štítem. Vnější stěny kostela jsou v zeleně a červeně tónované omítce, která už na většině místech není rozpoznatelná. Ať už kvůli vybledlosti, nebo proto, že je z velké části oloupaná až na cihly. Interiér kostela býval vyzdoben místními umělci: Alexander Bröms a Franz Dietl provedli malby kostela v byzantském stylu, oltář s křížem byl dílem sochaře Johanna Mayera a autorem mramorových oltářů byl Andrei Lugert. Kdysi klášter zdobily i křišťálové lustry, ale nic z toho se nezachovalo.

Kongregace Milosrdných sester svatého Kříže (římskokatolická ženská řeholní kongregace, která se věnuje hlavně pomoci nemocným a práci ve školství) potřebovala pro své působení nové a větší prostory. Proto se rozhodla vybudovat nový klášterní komplex s kapacitou 800 místností. Klášterní kostel nabízel kapacitu pro 1500 osob – z toho 380 míst na sezení pro sestry, 120 pro ostatní a na emporách dalších 200 míst. V areálu kláštera se nacházela moderní kuchyně, pekárna, prádelna a nechyběl ani vlastní hřbitov.
Po 2. světové válce se klášter spolu s nemocnicí stal internačním táborem pro Němce určené k transportu. Milosrdné sestry svatého kříže byly v klášteře až do října 1950, než došlo ze strany státu k rušení ženských církevních řádů. Na jejich místo pak přišli pohraničníci, kteří zde měli kasárny až do roku 1990. Kostel jim sloužil jako tělocvična a vybavení bylo poprvé zničeno. Po roce 1990 stát klášter vrátil kongregaci Milosrdných sester, ta jej ale kvůli nedostatku finančních prostředků nutných k rekonstrukci brzy prodala.
Od roku 2005 objekt vlastní turecká společnost, která chtěla bývalý klášter proměnit v hotel a kasino. Později ale tento záměr turečtí vlastníci změnili na byty, restaurace a prodejny. Nezrealizovali ani jeden z plánů.

Největší škody opuštěnému a nehlídanému areálu způsobili bezdomovci a vandalové. Okna v přízemí a suterénu byla zazděna, aby se zabránilo větším škodám. Postupem času se ukázalo, že zazdění vůbec není překážkou. Objekt je v havarijním stavu již dlouhou dobu a v současnosti je pozemek mnohem cennější než stavba. Sice mohou být interiéry na první pohled velmi pěkné, ale zdobné prvky nejsou ani štuky, ale jen náhražky. Falešné jsou i klenby a hlavice sloupů. Je poznat, že při stavbě byla snaha co nejvíce ušetřit. Jenže i kdyby klášter nebyl v dezolátním stavu, tak by bylo složité a nákladné budovu přestavět tak, aby mohla být nadále využívána. Jediným východiskem byla demolice, která začala v dubnu roku 2016.