Laboratoře K1

Zvědavě koukáme přes plot do napůl rozbořeného areálu. Že bychom přišli pozdě? Demolice tu už zřejmě začala... Ale pár budov stále stojí. Stačí se protáhnout děravým plotem a už nám nic nebrání ve vstupu. Naším cílem je skelet vysoké budovy. Ukrývá zapomenuté laboratoře.

Povolení k zahájení výstavby továrny padlo v první polovině 19. století a z hlediska historie chemických výrob se řadí mezi nejstarší chemické továrny ve střední Evropě. Primárním produktem je zpočátku dýmavá kyselina sírová, také nazývaná oleum. Výroba probíhá v budově nazvané olejna a v hrnčírně se zhotovují kameninové lahve pro přepravu kyseliny.

Roku 1841 umírá zakladatel továrny a jeho žezlo přebírá syn Jan Antonín, který zahajuje výrobu fosforu. Ekonomicky výhodná metoda je na vzestupu. Někteří dělníci se přesouvají z výroby olea, která naopak klesá, k výrobě fosforu. Avšak po jedenadvaceti letech tato metoda ustává. Po ukončení výroby fosforu se opět posiluje výroba olea a vzniká tzv. nová továrna. Zároveň probíhá výroba kyseliny sírové, která je zahájena v roce 1850, a pokračuje dlouhých 109 let.


V roce 1883 umírá Jan Antonín a firmu odkazuje tehdejšímu obchodnímu řediteli. Ten zahajuje výrobu kostního klihu a později i kyseliny sírové tzv. kontaktním způsobem. Dalšími produkty továrny jsou např. kyselina dusičná, síran hlinitý, železnatý, měďnatý a umělé hnojivo – superfosfát.

V roce 1900 kupuje firmu uhelný magnát J. Peschek a zahajuje přestavby a nové výstavby. Vyrůstá energetická centrála se šesti kotli a generátory, čímž nahrazuje dosavadní neekonomický stav. Také je vybudována železniční vlečka. Rozšiřuje se výroba a staví nová administrativní budova. Také zavádí výrobu sirníku sodného, akumulátorové kyseliny, pícního vápna a kyselina dusičná je vyráběna novou technologií.

V období 1. světové války podnik stagnuje. Posun přichází až po roce 1926, kdy se začíná testovat tzv. povrchový kvasný proces na výrobu kyseliny citrónové pomocí melasy a hub. V laboratořích jsou prováděny praktické pokusy a po úspěchu se v roce 1930 zahajuje vlastní výroba. O šest let později je zahájena výroba kyseliny vinné z vinného kamene.

Po 2. světové válce přichází spolu s politickými změnami znárodnění a fabrika mění název. Také začíná rozsáhlá a dlouhodobá přestavba. Vznikají nové objekty pro výrobu tehdy vzácného germania a naopak je zastavena výroba superfosfátu a poté i kyseliny sírové. V roce 1970 začíná výroba Vitacitu a později výroba tavicích solí pro sýry.

Po roce 1991 dochází k ukončení výrob na bázi niklu a některých výrob na bázi kobaltu. O to více pozornosti věnují modernizaci výroby kyseliny citronové. Průměrně tu pracuje 945 zaměstnanců. Začíná se řešit koncepce rozvoje podniku a výrobního programu s ohledem na problematiku ochrany životního prostředí. I přes veškeré investice a rozvoj se podnik zadlužil a v roce 1997 vyhlašují konkurz. V roce 2000 ukončují výrobu dusičnanu draselného a o rok později se na trhu objevují velmi levné čínské kyseliny citronové a tím stagnují poptávky. Tato levná konkurence způsobuje přerušení výroby kyseliny citronové a roku 2004 probíhá další konkurz. V roce 2005 přebírá firmu nový majitel – pražská společnost – čímž vzniká finanční zázemí. To vše vede k postupnému obnovování výroby. Tento ideální stav však netrvá věčně.

Baví mě procházet zničené laboratoře, ze kterých na mě koukají různé lahvičky, jejichž názvům ve větší míře nerozumím. Některé chemikálie se válí po zemi a chce to dávat dobrý pozor, kam šlapu. Jiné jsou naopak stále vyrovnané ve skříňkách, jako kdyby od ukončení provozu uběhlo teprve pár hodin. Připadám si jako v jiném světě, do kterého se mi podařilo na pár chvil proniknout a který bude zanedlouho pouhou vzpomínkou.