LDN Bílovice

Malým okénkem se dostáváme do suterénu bývalé léčebny dlouhodobě nemocných a jsme jedni z prvních, kdo se sem podíval po oficiálním uzavření. Většina místností je vyklizená, přesto objevujeme zbytky vybavení. Místnosti jsou dosud nezničené a budova má stále šanci na záchranu. V té době ještě netušíme, že namísto oprav a znovuotevření se místo stane terčem zlodějů a vandalů. Nenechaví lidé a vlivy zatíkající vody jsou pro budovu smrtelnou kombinací. V současné době je z ní zničená ruina s rozbitými okny, oloupanou omítkou a posprejovanými zdmi, která již nemá nic moc společného s místem, které jsme před lety navštívili.

Už v roce 1926 bylo tohle místo vybráno pro zřízení léčebny. Údolí mezi městy nabízelo vhodné podmínky pro léčbu. Bylo odlehlé a uprostřed přírody. Nejprve zde fungovala Masarykova zotavovna pro chudé, poté hotel a od roku 1938 plicní sanatorium pro nemocné tuberkulózou. Dalším a zároveň posledním využitím budovy bylo zřízení LDN v roce 2001. Pokoje se nacházely ve 4 patrech a srdcem celé budovy byla jídelna s panoramatickým oknem. Pro většinu pacientů se tato budova stala posledním domovem.

Budova léčebny dlouhodobě nemocných byla uzavřena roku 2011 kvůli nevyhovujícím podmínkám. Opětovné otevření by znamenalo investice do rekonstrukce ve výši 55 milionů korun. Musely by se vyměnit výtahy, vybudovat protipožární opatření, nouzové schodiště, protipožární signalizace a další úpravy. Provozovatel na tak vysoké investice neměl dostatečné finanční prostředky a tak byla budova uzavřena. Pacienti a personál se přesunuli do jiných prostor a bývalá LDN se stala nepotřebnou. Nakonec se provozovatel budovy vzdal a majitelem se stal stát. Několikrát byla nabízená na prodej, ale nenašel se žádný zájemce.