Léčebna Miramonte

„Starodávné hodiny z porcelánu

Rozsvítily se a hrají.

Do podzemního džbánu

Pramení slzy mariánských drůžiček v máji.



Miramonte

Dort ze šlehané smetany

Při dvorských menuetech se klaňte

Beethoven hraje varhany“
– Vítězslav Nezval, úryvek o Miramonte z básně Mariánské Lázně

 

Historie secesní budovy, známé jako Miramonte, se začíná psát roku 1905, kdy byla postavena. Na jejím vzhledu se podepisují především dva pánové, vídeňský architekt Eduard Prandl a stavitel Josef Priesel. Prvním majitelem je Leopold Spitzer s manželkou Antonií. Nejprve funguje jako výletní kavárna s restaurací a tanečním sálem, kam díky přírodě, lesům a čistému ovzduší jezdí mnoho lázeňských hostů. Díky vysoké návštěvnosti se Miramonte zanedlouho přeměňuje na luxusní hotel. V květnu 1920 provádí stavitel Alois Kolb přístavbu a o 7 let později probíhá nadstavba dalšího patra.

Jedna z významných událostí se odehrává za první republiky. Miramonte návštěvuje arabský šejk s harémem, kterému je nutné zajistit celou budovu. Následujícím významným mezníkem je rok 1933, kdy zde krátce bydlí profesor Theodor Lessing, který se kvůli obavě o svou bezpečnost přesune do vily Edelweiss (kde je v srpnu téhož roku zastřelen).

V průběhu druhé světové války se v Miramonte usídlí velitelství Říšské pracovní služby (Reichsarbeitsdienst). V budově vznikají kanceláře a sklady materiálu. Někdy se uvádí, že slouží jako lazaret. Velitelství či lazaret se v padesátých letech přeměňuje na ubytovnu pro jáchymovské horníky a budova patří Uranovým dolům Zadní Chodov. Ti v roce 1960 předávají budovu lázním, které si prostory předělávají pro vlastní potřeby a vzniká dětská léčebna. Roku 1963 léčebna přijímá první děti, které mají potíže s ledvinami a močovými cestami. K léčbě se používají přírodní zdroje (např. minerální vody) v kombinaci s novými rehabilitačními technikami. Takové propojení klasické a moderní léčby je v té době naprosto inovativním postupem. V letech 1975–1978 probíhá komplexní stavební rekonstrukce areálu do dnešní podoby.

Ještě začátkem roku 2006 se uvádí, že v Miramonte je možné ubytovat až 73 dětí ve věku od 3 do 18 let. Jenže o pár měsíců později, 30. 11. 2006, odchází poslední pacienti a léčba je přesunuta jinam. S tím přichází i změna majitele a objekt začíná chátrat i přesto, že je uveden v seznamu památek.