Léčebna M.

„Starodávné hodiny z porcelánu

Rozsvítily se a hrají.

Do podzemního džbánu

Pramení slzy mariánských drůžiček v máji.

“

– Vítězslav Nezval

Historie secesní budovy se začíná psát začátkem 20. století, kdy byla postavena. Na jejím vzhledu se podepisují především dva pánové, vídeňský architekt a stavitel. Budova nejprve funguje jako výletní kavárna, kam jezdí mnoho hostů. Díky vysoké návštěvnosti se budova zanedlouho přeměňuje na luxusní hotel, který se rozšíří o přístavbu a o několik let později probíhá nadstavba dalšího patra.

V průběhu 2. světové války se zde usídlí velitelství a v budově vznikají kanceláře a sklady materiálu. Někdy se uvádí, že slouží jako lazaret. Velitelství či lazaret se v 50. letech přeměňuje na ubytovnu. V 2. polovině 20. století patří budova lázním a vzniká léčebna. K léčbě se používají přírodní zdroje (např. minerální vody) v kombinaci s novými rehabilitačními technikami. Ke konci 20. století probíhá rekonstrukce areálu do dnešní podoby.

Po roce 2000 odchází poslední pacienti a léčba je přesunuta jinam. S tím přichází i změna majitele a objekt začíná chátrat.