Nová Libeňská synagoga

V Praze na Palmovce, na kraji zanedbaného parku, stojí na první pohled nenápadná stavba. Je to synagoga, která je zajímavá nejen svým interiérem, ale i historií.

V roce 1744 byli Židé vypovězeni z Prahy, tento verdikt vydala panovnice Marie Terezie poté, co po prohrané válce s Prusy ztratila téměř celé Slezsko. Židé podle jejích slov byli na straně nepřítele. Tehdy opustilo pražské ghetto více než 10 000 Židů, tedy skoro čtvrtina obyvatel. Usadit se mohli až 2 hodiny cesty od bran města, ale k úplnému vypovězení nikdy nedošlo. Praha totiž byla závislá na jejich finančních zdrojích a jen díky Židům fungovala jako obchodní křižovatka. Na Marii Terezii byl vyvíjen nátlak od různých institucí i stavů (za Židy se přimluvil i papež), až je roku 1748 pozvala zpět. Mnoho Židů se však již bylo zabydleno v Libni a odmítli ghetto opustit. Vznikla tak libeňská židovská obec, která se po staroměstském Josefově stala druhým nejvýznamnějším židovským centrem na území dnešní Prahy. Původně zde stála stará synagoga, která byla zbořena roku 1862. Mezitím však vnikla synagoga nová.

Základní kámen nové synagogy byl položen roku 1846 a stavba trvala 12 let. Roku 1858 byla synagoga slavnostně vysvěcena. Od vstupní brány vedla alej se stromy až ke vchodu. Synagoga byla dvoupodlažní a odrážela tehdy módní styl romantického historismu. Je postavena v novorománském slohu s orientálními prvky. Bohatá štuková výzdoba na fasádě se však nedochovala.

Zajímavý je také interiér. Za vstupní předsíní se nachází kijor (umývadlo k tradičnímu opláchnutí rukou před bohoslužbou). Hlavní prostor synagogy je členěn jako trojlodní bazilika s emporami nad bočními loďmi. Sloupy mají hlavice se zdobnými štuky s rostlinnými ornamenty. Nad oltářem je zlacený hebrejský nápis a Davidovou hvězda. Pod nimi je série zlacených reliéfních symbolů, připomínajících původní Šalamounův Chrám v Jeruzalémě.

Bohoslužby se zde konaly pro libeňské, karlínské a vysočanské občany židovského vyznání. K významným rabínům patřil například Dr. Izák Kämpf. Synagoga fungovala až do 2. světové války. V roce 1941 byla synagoga uzavřena a přeměněna na sklad zkonfiskovaného židovského majetku. Po 2. světové válce nebyly bohoslužby obnoveny a synagoga fungovala i nadále jako sklad (například pro kulisy blízkého Divadla S. K. Neumanna – nyní Divadlo pod Palmovkou). V 60. letech 20. století se tu konaly literární debaty Bohumila Hrabala, Egona Bondyho a Vladimíra Boudníka.

Po revoluci roku 1989 byla synagoga částečně opravena. Od roku 1993 je budova památkově chráněná. V dnešní době je synagoga využívaná už jen sporadicky. Nejčastěji se tu odehrávají různé kulturní akce, dny otevřených dveří a párkrát do roka i židovské bohoslužby. Jinak jsou dveře pro veřejnost uzavřeny.