Plicní sanatorium

V roce 1856 byl místním okresním soudcem Fr. Clannerem založen peněžní fond na zřízení nemocnice. Podle projektu zemského výboru Království českého byly v letech 1899–1900 postaveny 3 budovy. Nemocnice, infekční pavilon a umrlčí komora s pitevnou. V roce 1901 začala nemocnice fungovat a měla kapacitu 32 lůžek. Jejím vedením byl pověřen místní obvodní lékař MUDr. Konečný a 5 dalších zaměstnanců.

Z této nemocnice roku 1923 vzniklo plicní sanatorium s oficiálním názvem Zemská léčebna pro počáteční TBC mužů. Jak název napovídá, sanatorium bylo pouze pro muže a sloužilo k léčbě počátečního stádia tuberkulózy. Kapacita se navýšila na 40 lůžek. Mezi pacienty patřily i slavné osobnosti, jako například herec Zdeněk Řehoř nebo spisovatel František Sauer.

Na základě úspěchů lékaře Ferdinanda Trippého došlo v letech 1937–1941 k rozšíření budovy. Vznikla nová hlavní budova, kterou stavěla firma architekta J. Svobody podle projektu architekta Františka Fialy pod stavebním dohledem Ing. R. Kočárka. Také vzniklo oddělení pro ženy a kapacita se navýšila na 300 lůžek. Sanatorium se stalo nejvýznamější a nejlépe vybavenou plicní léčebnou v republice.

Plicní sanatorium v roce 1971 zabrala sovětská armáda. Prostory muselo opustit asi 200 pacientů a 100 zaměstnanců. Armáda zde zřídila vojenskou nemocnici pro takzvanou střední skupinu vojsk a pojmenovala ji Nemocnice Československo-sovětského přátelství. Ruským vojákům sloužila dalších 20 let až do roku 1991. Poté vlastnictví přešlo na stát, následně na kraj a nakonec na město. Během této doby nikdo do budov neinvestoval a tak začaly chátrat.

Budovy byly opakovaně prodej, ale nenašel se vhodný zájemce. Potenciální zákazníky mohla odradit pořizovací cena i náklady na rekonstrukci, které se odhadují na téměř 300 milionů korun. V současné době zůstává vlastníkem město a některé budovy jsou stále bez využití. Areál má přitom potenciál k provozování zdravotní a sociální péče nebo pro školské či kulturní zázemí. Zároveň by tím vznikly nové pracovní příležitosti.