Podzemní nacistická továrna Richard

„Zde nic není, pouze smrt.“

– nápis nad vchodem

S pocitem odhodlání se blížíme ke svému cíli. Je to nadšení smíchané se zvláštním strachem a touhou po objevení minulosti. Každé opuštěné místo je specifické, jedinečné a krásné, ale jen málo míst vzbuzuje takové znepokojení a obavy, jako Richard – bývalá podzemní nacistická továrna.

K návštěvě takového místa se nedá připravit ze dne na den. Předchází tomu pečlivé studování mapy, ve které se klikatí více než 30 kilometrů chodeb. Některé z nich již nejsou prostupné a jiné se ze dne na den mohou neprostupnými stát. Tohle podzemí je živý organismus a zrovna v tuto chvíli se může hroutit další z chodeb.

Bývalá továrna nejdříve fungovala jako hlubinný lom. Od 19. století v úzkých chodbách probíhala těžba vápence. V roce 1944 bylo rozhodnuto, že se sem přesune válečná výroba. Po rozšíření, zvýšení a zpevnění chodeb vznikla tajná podzemní nacistická továrna, kam se přesunula výroba z německých podniků ohrožených bombardováním.

Vzniklo asi 15 výrobních hal. Také sem proběhl transport vězňů, kteří měli za úkol v továrně pracovat a nejlépe tam i zemřít. Vyráběly se zde součástky do motorů tanků a jiných těžkých vozidel. Během prvních dvou týdnů zemřelo 76 vězňů.

Panoval zde přísný režim a tvrdé pracovní podmínky. Každý čtvrtý vězeň zemřel následkem hladu, úrazů, nemocí či vysílením. Na denním pořádku byly i popravy, jelikož vězni často prováděli sabotáže a úmyslně výrobu kazili. Protože docházelo k vysoké úmrtnosti, byla nedaleká cihelna přestavěna na krematorium, kam se dalo uložit až 6 těl najednou. Roku 1945 proběhla poslední směna. Tábor nebyl nikdy osvobozen, ale rovnou zrušen.

S myšlenkou na temnou minulost stojíme před vchodem. Malým průlezem profukuje studený vzduch a my se chystáme z denního světla vlézt do naprosté tmy. Kromě kvalitního zdroje světla je dobré vzít si třeba i provázek pro lepší orientaci. Provázek se uváže u vstupu a tím dopomáhá ke zdárnému návratu. My volíme chemické světlo a jednotlivé trubičky umisťujeme na začátek každé křižovatky.

Uvnitř je jiný svět, klidný a tichý. Čas se v naprosté tmě dá odhadnout jen setrvačným padáním vodních kapek. Zdánlivý klid a přívětivost místa akorát ruší hrozící závaly. Při průlezech není vhodné dotýkat se stropu, aby se kamenné pláty neuvolnily. Za cíl jsme si dali sloupový sál č. 25, kde se následkem bobtnajícímu podloží zvedá podlaha a drtí patky sloupů. Pod tlakem se pilíře propadají a odhalují své kovové výstuže.

Klikaté chodby ukrývají mnoho tajemství. Před opuštěním továrny postupnými odstřely vznikly umělé závaly. Celá levá část je proto cíleně nepřístupná, jako kdyby někdo chtěl něco schovat. Proto vznikají pověsti, že se za závaly může nacházet archiv gestapa. Jiní zase tvrdí, že tu nacisté zanechali zlatý poklad.

V současné době je vstup zabezpečen novými vraty, které sem byly nainstalovány v roce 2018. Nedají se otevřít ani jinak narušit, ale kdyby se o to někdo přeci jen pokusil, vchod je ještě chráněn zabezpečovacím zařízením.

Nedaleko se nachází také vila Pfaffenhof, která je s továrnou spjata.