Porcelánka Kysibl

V malé obci, pod sněhem bílým jako kaolín, objevujeme zbytky kdysi slavné porcelánky. V prostorách bývalých zámeckých stájí nejdříve vznikla továrna na kameninu, kterou založil roku 1803 Christian Nonne. Avšak továrna neprosperovala a proto ji o sedm let později prodal. Jenže ani s novým majitelem se výroba a kvalita zboží nijak nezlepšila. Až roku 1816, s příchodem nových nájemníků, se začalo továrně dařit lépe. Josef Schmelowský (po smrti se jeho pozice ujal František Lehnert) a Benedikt Knaute výrazně zlepšili kvalitu střepu i malby a postupně začali rozšiřovat výrobu. Stále se zvyšující kvalita vedla až k žádosti o zemské povolení k výrobě porcelánu. Povolení roku 1833 dostali.

Porcelánka začala vyvážet luxusní porcelán do Ruska, Polska, Turecka a dalších zemí. V polovině 19. století se zde vyrábělo nejen obyčejné nádobí, ale také servisy na čaj a kávu, košíčky na ovoce, lázeňské pohárky, figurky a dětské hračky. Zvláště váženým zbožím byly pečlivě zdobené vázy a nejjemnější soupravy s plastickým vzorem, bohatou malbou a zlacením. Výroba nápojových servisů, dekorovaných kobaltem a zlatem, postupem času dosáhla špičkové úrovně.

V roce 1902 koupil továrnu Jan Schuldes, který byl vlastníkem až do znárodnění v roce 1945. Poté továrnu vlastnila akciová společnost, která zkrachovala. Na základě toho byla v roce 1997 výroba zastavena a podstatná část místních obyvatel přišla o práci. Majetek byl rozprodán v konkurzním řízení.

V roce 2003 svitla porcelánce naděje. Český podnikatel Jaroslav Doležal se snažil obnovit výrobu a navázat na předchozí slávu. Jenže neúspěšně. Poté se zde střídali zahraniční majitelé, kteří měli velké plány – výstavbu sportovního centra s bowlingem a restaurací, nebo pivní lázně. K plánům nikdy nedošlo a areál chátral. Také byl devastován lidmi, kteří odnesli vše, co bylo vhodné k prodeji či zatápění. Žalostný stav trval až do roku 2013, kdy byl objekt definitivně zdemolován.

Možná naleznete porcelánové výrobky z této továrny doma. Poznal je lze jednoduše. Christian Nonne používal písmeno G proťaté kopím se špicemi na obou koncích. Poté značku upravili na písmeno G proťaté šípem směřujícím zpočátku dolů, později nahoru. František Lehnert používal nápis GEISHUEBL nebo GEISSHÜBEL. Následně byla veškerá produkce porcelánky expedována pod názvem Johann Schuldes-Kysíbl (JSK). Po znárodnění byly iniciály JSK umístěny na štít s korunkou a doplněny textem Made in Czechoslovakia.