Smuteční síň Židenice

Místo, kde se živí potkávají s mrtvými, tak mají působit prostory dlouho chátrající smuteční síně v Brně-Židenicích, které jsou rozděleny do tří částí. Vstupní část, kde čekali pozůstalí na obřad, připomíná svět živých. Zadní část se zázemím a márnicí, kam neměla veřejnost přístup, symbolizuje svět mrtvých. Hlavní sál, určený k poslednímu rozloučení, představuje prolínání obou světů.

Smuteční síň v roce 1977 navrhl významný architekt Ivan Ruller. Stavba začala v roce 1983 v rámci akce Z, kdy se na stavbě museli mimo svou pracovní dobu podílet různí dobrovolníci (mezi další budovy, které byly v Brně v rámci akce Z postaveny, patřil i hotel Přehrada). Smuteční síň byla dokončena roku 1985. Vznikla tak architektonicky významná funkcionalistická stavba.

Stěny jsou zvenku obložené mramorem a břidlicí, což celé stavbě dodává důstojný vzhled. Čelní prosklená stěna má zrcadlový efekt, proto se pozůstalí viděli, když přicházeli na obřad. Zajímavě jsou řešené i interiéry, kam dopadá přirozené denní světlo z prosklených stěn. Původně měly stěny odrážet vodní prvky, které ale nakonec nebyly nainstalovány z důvodu vysokých nákladů na realizaci a následnou údržbu. Za všimnutí stojí také strop, který je odstupňovaný a každý stupeň má jiný tón. Také tu bylo podlahové vytápění, řečnický pult a galerie v 2. patře, kde se nacházelo zázemí pro hudební doprovod. Z hlavní síně se dalo jít do samostatného prostoru, který byl určen nejbližším pozůstalým. Za sklem byla umístěna rakev a okolo byly černé saténové závěsy, které tu dodnes zůstaly zachované.

Prostory smuteční síně jsou zajímavé nejen architektonickým řešením, ale i uměleckými díly, která dotvářejí celkový dojem. Hned u vstupu se nachází sousoší Pankráčtí hrdinové – Zatčený, vyslýchaný a odsouzený od Olbrama Zoubka. Sousoší je z vrstveného olova vyplněného železobetonem. Původně bylo určené pro pražskou zastávku metra Pankrác, kam nakonec nebylo umístěno z politických důvodů. Jelikož se Ivan Ruller s Olbramem Zoubkem znali, dohodli se na přesun sochy před smuteční síň. Další zajímavá díla se nachází uvnitř. Jedním z nich je plastika z vrstveného skla od Valéra Kováče, která má svým abstraktním tvarem připomínat postavu ukřižovaného Ježíše. V čele hlavní síně se nachází abstraktní sádrové reliéfy od Tomáše Rullera nesoucí název Panychida. Pod nimi je katafalk, kolem kterého je barevná vitrážová stěna od Miroslava Netíka. Vitrážová stěna byla prosvětlená a během obřadu se automaticky otevírala. Na protější stěně hlavního sálu visela textilní plastika od Jiřího Fuska a Věry Krylové, která bohužel obsahovala drahé kovy a proto ji zloději zničili. Další díla, například obrazy Karla Rechlíka, jsou v současné době uchované v depozitářích.

Jak je tedy možné, že takto významná stavba začala chátrat? V roce 2004 se zjistilo, že je potřeba investovat do oprav. Vedení města ale odmítlo uvolnit potřebné finance a proto byla v roce 2007 síň uzavřena. Brzy po uzavření se stala terčem zlodějů. Nejprve odcizili vše cenné, co se nacházelo zvenku – různé prvky z fasády, měděnou střechu, oplechování apod. Poté začali vykrádat i interiér. Odnesli kovové a měděné věci, kabely, trubky a vše, co považovali za dobře prodejné. Vše došlo tak daleko, že se v roce 2011 uvažovalo o demolici. Naštěstí byl odhad nákladů na demoliční práce tak vysoký, že se nakonec neuskutečnila.

V současné době padlo rozhodnutí, že se smuteční síň opraví a znovu otevře. Velký podíl na tom má místostarosta Petr Kunc, který od roku 2006 bojuje za její záchranu. Jako první se zrealizovala nezbytná oprava střechy a také vznikl projekt na obnovu. Pokud vše půjde dobře, v roce 2022 by se měly práce naplno rozjet. V plánu je také revitalizace okolí, kde by měla vzniknout rozptylová loučka, kolumbárium se 180 okénky, nové chodníky a místa k sezení.

Projekt na plánovanou obnovu smuteční síně od Atelier Štěpán.