Usedlost Cibulka

Dlouho chátrající usedlost Cibulka, nacházející se v pražské části Košíře, se dočkala záchrany. Ovšem než se tak stalo, prošly budovy dlouhými roky chátrání a ničení.

První zmínky o Cibulce se dají objevit již ve 14. století. Oblast patřila Jindřichu Názovi, písaři dvorní kuchyně Karla IV. V 16. století se majiteli stal rod Cibulkových z Veleslavína, jejichž jméno dodnes nese nejenom usedlost, ale i celá přilehlá oblast. V té době byly vinice nejdůležitejší součástí jejich hospodářství a dodnes jsou jimi Košíře vyhlášené.

Cibulka byla během třicetileté války velmi poničena a následně již neudržována. Poničenou usedlost roku 1681 koupil univerzitní profesor Johann Georg von Funcke a celou oblast obnovil. Po něm následovali další majitelé, například pokladník berního úřadu Karel Schönfeld, nebo měšťan Vojtěchovský, který zde povolil schůze evangelických věřících pronásledovaných jezuity. Po čase však Cibulku znovu potkal osud jako před lety a byla poničena. Tentokrát v důsledku průchodu vojsk Bavorů, Sasů a Francouzů v době války o rakouské dědictví. Usedlost roku 1758 zakoupil Filip Krakovský Kolovrat pro úřad pražského purkrabího, kterému patřila až do roku 1817.

Poté přišel zásadní zlom. Majitelem se stal pasovský kníže-biskup Leopold Leonhard Raymund z Thun-Hohensteinu, štědrý mecenáš umění. Ten rozhodl o radikální přestavbě areálu a usedlost tak získala svoji nynější podobu empírového zámečku. Hlavní budova byla rozšířena a vznikly zde také stáje a další hospodářské stavby. Vše bylo doplněno různými sochami, empírovou kašnou a zajímavými kamennými holubníky-psinci (drobné stavby, které kombinovaly funkci chovu holubů a ustájení psů). Stavby doplňoval  promyšlený anglický park a lesopark.  Leopold Leonhard Thun zemřel roku 1826 a byl podle svého přání pochován na nedalekém Malostranském hřbitově (z kterého můžete vidět samostatnou galerii zde). Po jeho smrti Cibulka ještě téhož roku vyhořela a protože dědicové o areál nejevili zájem, budovy začaly znovu chátrat.

Posledním soukromým majitelem usedlosti byl statkář Josef Hyross, který však měl finanční problémy a proto ji roku 1922 odprodal pražské obci. Chátrání dál pokračovalo, budovy se rozpadaly a dekorativní prvky a sochy byly častokrát ukradeny nebo poškozeny. V době socialistického režimu v 70. letech 20. století byly provedeny další necitlivé zásahy. Město bylo majitelem usedlosti do roku 1987, kdy ji prodalo České spořitelně. Ani zde však neměli na opravu dostatek financí a chátrání pokračovalo.

Pozornost kolem Cibulky se znovu objevila o mnoho let později ve spojistosti se squattery, kteří prázdné budovy několik let obývali a pořádali tu různé akce. Dlouhou dobu tu byli se souhlasem majitele, pana Vaníčka. Ovšem v roce 2008 tu vznikl konflikt mezi obyvateli Cibulky a policií, která tu pátrala po pachateli loupežného přepadení. Byli při tom zraněni tři policisté a čtyři obyvatelé Cibulky byli obviněni z útoku na veřejného činitele. Po tomto incidentu s nimi majitel  zrušil dohodu a zakázal jim nadále budovy obývat. Squatteři se však vrátili a v roce 2012 opět Cibulku obsadili. Policie je následně vystěhovala, ovšem marně. Budovy nelegálně obývali až do roku 2015, kdy je  policie opět vyvedla, tentokrát však mnohem násilnější formou. Podle informací tu bylo v době zásahu 50 až 70 osob a přes 100 policistů. Policie nejdřív vyzvala squattery, aby areál opustili. Někteří s nich během 2 hodin postupně odešli, zbývající však odmítali budovy opustit a čtyři z nich vylezli na střechu. Policie je musela odvést násilím. Bylo zadrželo kolem deseti squatterů, z toho tři z nich byli s lehkými zraněními odvezeni do nemocnice. Dlouho se řešila adekvátnost zásahu a squatteři podali i mnoho stížností, které jim ale soud neuznal. Od té doby se již na Cibulku nevrátili a chátrající budovy zůstaly prázdné.

Zničenou Cibulku v roce 2021 odkoupila rodina Vlčkových a tím se novým majitelem usedlosti stala Nadace rodiny Vlčkových, financovaná ředitelem společnosti Avast Software Ondřejem Vlčkem a jeho manželkou Katarínou Vlčkovou, lékařkou mobilního hospice Cesta domů. „Založili jsme Nadaci, abychom rozvinuli dětskou paliativní péči v České republice a pomohli vybudovat co nejlepší síť služeb, které reflektují potřeby rodin pečujících o dítě se závažným onemocněním.“ – Katarína a Ondřej Vlčkovi

Cílem nových majitelů je areál zrekonstruovat a přeměnit na dětský hospic a paliativní středisko, kde najdou pomoc a zázemí rodiny s vážně nemocnými dětmi. Součástí budou zdravotnické služby s desítkami odborníků různého zaměření: lékaři a sestry, fyzioterapeuti, psychologové, ale například i kaplani. Vše bude dostupné rodinám bez ohledu na jejich finanční situaci nebo sociální status. Vznikne tu lůžková část pro nemocné děti, pokoje pro jejich rodiče a příbuzné, místnosti pro terapie, stravovací prostory a sál sloužící  jako vzdělávací centrum. Hospic bude mít moderní vybavení a bezbariérové přístupy. Děti sem budou jezdit převážně na respitní (odlehčovací) pobyty.

Velkou výhodou je, že se areál Cibulky nachází v blízkosti nemocnice Motol. Další důležitou součástí je i okolní příroda a klidné prostředí, přispívající k celkové klidné atmosféře, která je pro odpočinek a péči o nemocné důležitá. Kromě budov hospice tu má vzniknout i komunitní a vzdělávací centrum, které bude otevřené pro veřejnost.

Vítězný návrh pro rekonstrukci usedlosti vytvořilo studio Petr Hájek Architekti. První kroky byly viditelné už začátkem roku 2025, kdy byla zprovozněna kavárna Café Cibulka. Celý hospic by měl začít fungovat v roce 2026.

Cibulka kolem roku 1905 a 1920 (zdroj: foto1 a foto2)

Squatting na Cibulce v roce 2014 a 2015 (zdroj: foto1 a foto2)

Vizualizace nově zrekonstruované Cibulky, fungující jako dětský hospic (zdroj: foto1-4)