Hotelový komplex Haludovo

Žádná sláva netrvá věčně a lesk se po čase vytratí. V době Jugoslávie to býval nejluxusnější a nejambicióznější projekt, jaký se v tehdější komunistické zemi objevil. Jenže v dnešní době, po desítkách let chátrání a vandalismu, nezbylo téměř nic. Velký kus historie a krásné architektury pomalu mizí v troskách.

Píše se rok 1968, prezidentem je komunistický vůdce Josip Broz Tito, probíhá studená válka, je vysoká nezaměstnanost a jugoslávská ekonomika na tom není dobře. Vláda si dobře uvědomuje, že potřebuje získat kapitál. Proto se zaměřuje na zahraniční zdroje a snaží se co nejvíce propagovat cestovní ruch. Brzy vznikají plány na hotelový komplex Haludovo, který má přilákat co nejvíce turistů, státníků a slavních osobností.

Aby byl komplex dostatečně lákavý, musí se o něm mluvit. Proto se hlavními rysy projektu staly luxusní interiéry, jedinečná architektura a snaha ohromit svou velkolepostí a exkluzivitou. Výstavbu dostal za úkol architekt Boris Magaš a tím i přístup na rozsáhlý pozemek na místním ostrově. Stavba byla dokončena roku 1971. Součástí byl 5 hvězdičkový hotel Palace pro vážené klienty a hotel Tamaris pro méně významné hosty. Také tu byl přístav, restaurace, obchody, soukromá pláž, tenisové kurty, bowling, minigolf, sauny a bazény. Celý projekt financovala jugoslávská státní společnost Hoteli Brodokomerc z Rijeky.

Rok po dokončení stavby se spolumajitelem stal americký podnikatel Bob Guccione, zakladatel a majitel časopisu Penthouse (v té době hlavní konkurent časopisu Playboy). Guccione do hotelového komplexu investoval 45 milionů dolarů, což v dnešní době vychází asi na 250 milionů dolarů. Tím získal pronájem na 21 let. Ihned se pustil do úprav a image komplexu přizpůsobil svým představám. Za pouhý rok tu vytvořil extravagantní pobřežní resort, jehož součástí se stalo velké kasino Penthouse Adriatic Club.

Na odezvu nemusel dlouho čekat. Velmi brzy se tato destinace stala oblíbeným cílem bohatých a slavných návštěvníků z řad umělců, podnikatelů a politiků z celého světa. Mezi slavné hosty patřil například Olof Palme, Silvio Berlusconi, Henry Ford II nebo Saddám Husajn. Guccione si svých hostů vážil, na jejich pohodlí a zábavě nešetřil. V prvních měsících po otevření bylo údajně každý večer spotřebováno kolem 100 kg humra, 5 kg kaviáru a stovky lahví šampaňského. Také tu bylo zaměstnáno kolem 50 mladých žen, kterým se říkalo Pets (mazlíčci). Pracovaly zde jako hostesky, servírky a krupiérky. Všichny byly krásné a oblečené v odvážných uniformách, které více odhalovaly, než skrývaly.

Resort se postupem času stal trnem v oku místní vlády, která nesouhlasila s okázalými večírky, hazardem a „západním“ chováním, které se neslučovalo se socialistickými hodnotami. Také dávali najevo velký nesouhlas s uniformami obsluhujících žen. Oproti Americe byla v tomto ohledu Jugoslávie více tradiční a lidé nebyli zvyklí na tak odvážné oblečení. Proto tu také většina místních žen nesměla pracovat, aby to nepošpinilo jejich dobrou pověst. Kromě toho Guccione brzy zjistil, že tento honosný životní styl není lehké udržet. Nakonec resort zkrachoval, došlo k uzavření a Guccione se ocitl na pokraji bankrotu. Hotelový komplex převzala jugoslávská dělnická rada.

I přes divoké období hosté na resort nezanevřeli. Hotel se stal přístupný nejen slavným osobnostem, ale i běžným turistům. Provoz fungoval až do pádu komunismu roku 1990. O rok později začala válka a cestovní ruch ustal. Hotelový komplex se přeměnil na nouzový úkryt pro válečné uprchlíky. Po skončení války byly uprchlické tábory uzavřeny a dočasní obyvatelé komplexu dostali pokyn k vystěhování. Mnoho rodin však s vystěhováním nesouhlasilo. Proto před odchodem odnesli a zničili vše, co se dalo: elektrická zařízení, nábytek, radiátory, vytrhali měděné kabely, zásuvky, potrubí a další části, které nebyly pevně přidělané. Po jejich odchodu zůstaly velké škody, které poznamenaly původní vzhled stavby. Aby se zde mohli znovu ubytovat hosté, musel být komplex úplně vyklizen a nově zrekonstruován. Po znovuotevření se však nepovedlo navázat na dřívější věhlas a hotel se potýkal s nedostatkem hostů. Nakonec byl začátkem roku 2002 uzavřen. Poslední zaměstnanci byli vyhozeni a nedostali ani minimální odstupné.

Posledním majitelem byl arménsko-ruský podnikatel Ara Abramyan. Od uzavření se o hotel nijak nestaral a komplex zůstal napospas zlodějům a vandalům. Teprve v roce 2018 se pokusil o rekonstrukci a předložil projekt, který počítal s výstavbou 750 bytů a hotelu s 250 lůžky. Nakonec k realizaci nedošlo, jelikož pro své plány požadoval privatizaci přilehlé pláže, což bylo zamítnuto. Nenašel se ani žádný kompromis a proto komplex Haludovo i nadále chátrá.

Hotel v době provozu.

Penthouse Adriatic Club Casino.