Památník Kamenný květ

Dřevěný chodníček nás vede skrz zelenou louku kolem jezera, jehož hladinu občas rozčeří slabý vánek. Je krásný prosluněný den a betonové květy památníku se zdvihají k modré obloze. Kolem je ticho a klid. Byla by to krásná procházka, kdyby se na tomhle místě nestalo tolik hrůzných činů. Památník vyrostl ze země, která okusila lidskou bolest, krev a utrpení.

Památník stojí na místě bývalého koncentračního tábora Jasenovac, který byl během 2. světové války jedním z největších na území Evropy. Byl tvořen 8 samostatnými tábory, mezi které spadal i ženský nebo dětský koncentrační tábor. Výstavba proběhla v letech 1941–1943 nedaleko současných chorvatsko-bosenských hranic. Tábor nespadal pod nacistické Německo, ale spravovalo ho ultranacionální fašistické hnutí Ustašovců. Právě ti z něj udělali nejbrutálnější vyhlazovací tábor v Evropě a z jejich praktik se dělalo zle i jinak nemilosrdným německým fašistům.

Lidé, kteří nevyhovovali rasově, politicky nebo nábožensky, tu byli drženi v podmínkách, které nedosahovaly ani základního minima. Vězni byli využívání na namáhavou práci, trpěli hladem i žízní a často umírali na vyčerpání nebo podchlazení. Brzy se začala šířit epidemie tyfu, malárie, úplavice a chřipky. Léky nebyly pro vězně dostupné, podle Ustašovců by to byly jen promarněné finance. Také tu probíhaly brutální mučící praktiky, stahování z kůže, vyřezávání orgánů, upalování při plném vědomí nebo pohřbívání za živa. V neposlední řadě docházelo i k systematickému vyvražďování, které se dělilo na mechanické a manuální. Občas lidé umírali jen tak pro zábavu, třeba jednoho večera se dozorci rozhodli vsadit, který z nich během noci zabije nejvíc lidí. Vítězství připadlo dozorci, který připravil o život 1360 vězňů.

Ohledně počtu obětí se informace liší. Někdy se uvádí 100 000 mrtvých, jiné zdroje zmiňují 700 000 až 1,4 milionu obětí. Téměř polovinu vězněných tvořili Srbové, následovali Romové a Židé. Tábor Jasenovac, známý také pod přezdívkou „Osvětim Balkánu“, byl osvobozen roku 1945 partyzánskými jednotkami Josipa Broze Tita. Po 2. světové válce byla infrastruktura koncentračního tábora z velké části demontována a zničena. Zbylý materiál byl použit na rekonstrukci zničených domů v okolních vesnicích.

Památník ve tvaru kamenného květu byl slavnostně odhalen roku 1966. Jeho stavba trvala 6 let. Památník je vysoký 24 metrů a široký 35 metrů. Autorem je architekt Bogdan Bogdanović. Pod památníkem je svatyně, která je lemována dřevěnými pražci ze starých železničních tratí, po kterých vlaky přivážely vězně do tábora. Symbolika okvětních lístků, otevírajících se směrem k nebi, má znázorňovat překonání utrpení, znovuzrození, naději a odpuštění. Autor památník květ označuje jako „melancholický lotos“. O památník je dobře pečováno, každoročně se zde konají pamětní obřady. Nedaleko je muzeum, které je věnováno informacím o koncentračním táboře.