Lázně Corallo

Příběh lázní začíná v roce 1854, kdy byl na místní farmě objeven pramen vhodný pro léčbu trávicího systému. Místní rychle pochopili, že se na léčivý pramen dá nalákat hodně turistů a tím si zajistit pravidelný přísun financí. Proto roku 1856 okolo pramene postavili pavilon a začali šířit do světa věhlas léčebných účinků. Úspěch se rychle dostavil a byl tak veliký, že pavilon odkoupila společnost Acque Della Salute (v překladu Pramen zdraví) a namísto pavilonu začala stavět velký lázeňský areál.

Stavba lázní začala v roce 1903 podle projektu italského architekta Angiola Badaloniho. Je to první železobetonová stavba v oblasti, která vznikla technikou zvanou Hennebique. O rok později byly lázně dokončeny a slavnostně otevřeny. Rychle se staly hlavní atrakcí pro široké okolí. Úspěch byl takový, že musela být ještě téhož roku postavena nová železniční trať, která spojovala lázně s centrem města. Pro turisty byl roku 1907 vystavěn luxusní hotel Corallo.

Areál se skládá ze 3 funkčně odlišných budov, které jsou propojeny kolonádami a otevřeny směrem do zahrady. Budovy jsou v secesním stylu se zdobnými prvky a detaily. Nalevo se nacházely lékařské ordinace a řídící kanceláře. Pravý pavilon sloužil k distribuci vod s různými léčebnými vlastnostmi. Ústřední budova s kulatými oblouky měla několik částí. V suterénu probíhala lázeňská léčba a v horních patrech byl velký společenský sál a restaurace.

Lázně fungovaly až do 2. světové války. Jelikož byl majitel Chayes židovského původu, byly mu lázně zabaveny. Po válce se Chayesovi vrátil do vlastnictví pouze hotel. Lázeňská činnost již nebyla obnovena, pavilony byly přestavěly na taneční sály a sloužily společenským událostem. Vlastníkem lázní se stala americká společnost, která zde vytvořila výrobnu nápojů Corallo a Coca-Cola. V roce 1968 došlo k požáru, který výrazně poškodil hlavní část lázní, která již nebyla opravena. V té době se také jediným vlastníkem stává Coca-Cola a slavná zelená láhev vody Corallo mizí. O stav budov ale nikdo nejeví zájem a postupně se rozpadají. Roku 1982 došlo k otevření blízkého nadjezdu železniční trati, což vedlo k ještě většímu zhoršení stavu budov a narušení statiky.

V 2. polovině 90. let se objevily návrhy na opětovné využití lázní. Došlo k založení společnosti, která předložila projekt na obnovu budov a složila zálohu 358 milionů Lir. Mělo dojít k výstavě dalších budov a k opravám těch stávajících. Plán se však neuskutečnil. V roce 2005 lázně koupila nová společnost a předložila plán na částečnou přestavbu budov na byty. S budovami se však ani nadále nic nedělo, proto o 2 roky později proběhla kontrola zaměřená na rozsah škod způsobené chátráním. Na základě výsledků kontroly byly o pár měsíců později budovy zabaveny a vlastníkem se stalo město. Roku 2011 začaly úpravy místního parku a o 2 roky později byl otevřen veřejnosti. Lázně však nadále chátrají i přesto, že jsou dodnes jednou z nejvýznamnějších staveb v okolí.