Psychiatrická léčebna Q.

„Posílají nás sem na celý život a tím nám ten život vezmou.“

– Vykoupení z věznice Shawshank

Návrh na vybudování psychiatrické léčebny vznikl v roce 1892 a již v roce 1895 byla část projektu dokončena. Ihned se sem mohlo umístit 377 pacientů. Postupem času byla stavba dokončena a vznikl tak rozsáhlý komplex, ve kterém byli pacienti rozděleni do pěti různých sekcí: do klidné, epileptické, depresivní, rozrušené a nemohoucí.

V roce 1904 se obsazenost pohybovala kolem 1000–1500 pacientů, což značně převyšovalo původní kapacitu, která měla pojmout pouze 700 pacientů. Následkem přeplněných prostor chybělo dostatečné hygienické zázemí a mezi pacienty se snadněji šířily nemoci, například mnoho z nich zemřelo na tuberkulózu. Z nedostatku kapacity se pacienti namísto pokojů umísťovali například i na chodby, které byly množstvím lůžek špatně průchozí. Zároveň tak přišli o veškeré soukromí a klid. Také do pokojů, určených k izolaci, se museli vejít až čtyři pacienti, což vedlo k dalším problémům při léčbě.

Během 2. světové války byla léčebna obsazena italsko-německými vojáky a pacienti byli přesunuti jen do jedné z budov. Po skončení války se provoz obnovil a všechny budovy opět začaly fungovat jako psychiatrická léčebna. V roce 1969 byl přistavěn nový pavilon, aby se navýšila kapacita.

V roce 1978 italská vláda schválila zákon 180 odsuzující hrubé zacházení s duševně chorými lidmi. Následkem toho došlo k postupnému uzavření a zrušení mnoha psychiatrických léčeben. I zde došlo k vyklízení prostor a  pacienti byli přesouváni jinam. K definitivnímu uzavření budov došlo v roce 1997. V současné době se jedná o dalším využití a je v plánu rekonstrukce.

Další opuštěné psychiatrické léčebny, které jsem v Itálii navšítívila, najdete zde:
Psychiatrická léčebna C.
Psychiatrická léčebna V.
Psychiatrická léčebna R.