Vila Sbertoli

Lékař A. Sbertoli na počátku 19. století zakoupil k soukromému bydlení honosnou vilu s krásným výhledem do kraje. Vypráví se, že se mu časem narodil postižený syn, proto se rozhodl vilu i její okolí přeměnit na psychiatrickou léčebnu. Ať už se tato historka zakládá na pravdě, nebo ne, jedno je jisté. V 2. polovině 19. století byla psychiatrická léčebna oficiálně otevřena.

Léčebna se brzy stala vyhlášeným místem. Během několika let sem začali jezdit pacienti z celé Evropy. Sbertoli se na základě toho rozhodl léčebnu rozšířit a areál se tak rozrostl na více než 20 staveb. Pacienti tak mohli být lépe rozřazováni do jedotlivých budov na základě jejich pohlaví, sociálního postavení a typu nemoci.

Léčila se zde různá duševní onemocnění, mezi které patřila například deprese, epilepsie, alkoholismus, hypochondrie, různá deliria, mánie a projevy šílenství. V závislosti na nemoci byla aplikována řada léčebných postupů, které by v dnešní době již nebyly povoleny. Pařilo mezi ně například použití elektrošoků, paralýzy, vodoléčby s použitím ledu nebo přikládání pijavic.

Během 2. světové války sem byli přesunuti vězni z nedaleké věznice, která byla poničena bombardováním. Šlo především o politické vězně, kteří byli do konce války osvobozeni. Po válce tu opět začala fungovat psychiatrická léčebna.

V roce 1978 italská vláda schválila reformu ohledně psychiatrických léčeben a uvedla v platnost zákon, který nedovoloval hrubé zacházení s duševně chorými lidmi a vyžadoval zlepšení životních podmínek. Jelikož byla tato léčebna přeplněná, nevedly se tu přehledně záznamy pacientů, vybavení bylo zastaralé, léčebné prostředky se již neslučovaly s novými metodami a některé budovy byly ve špatném technickém stavu, musela léčebna ukončit provoz. Budovy tak zůstaly nevyužívané a po čase začaly ještě více chátrat.