Vodní elektrárna

Místo jak z jiného světa. Světa, ve kterém už lidé nežijí a stavby začíná pohlcovat příroda.

Scházíme po zničeních schodech do části bývalé vodní elektrárny, která se nachází pod úrovní země. Zatímco nahoře je parné léto, tady se celoročně drží vlhkost a chlad. Stěny jsou porostlé mechem a popínavými rostlinami, stejně jako pomalu reznoucí turbíny. Ticho narušuje jen intezivní zvuk zurčící vody, která nabírá rychlost z přilehlého vodopádu a neuvěřitelnou rychlostí protéká pod námi. Kdysi roztáčela turbíny k výrobě energie, dnes už vytváří jen zvukové kulisy. Všechny tyto vjemy mi připomínají, proč mám tak ráda svět zapomenutých míst. Jejich atmosféra má pohlcující sílu.

Vodní elektrárna vznikla na počátku 20. století o celkovém výkonu 48 700 kW. Byla součástí velkého komplexu, který poskytoval energii pro přilehlé chemické závody a ty následně zásobovaly nedaleké ocelárny. V ocelárnách pak vznikaly komponenty pro stavbu lodí a pro vojenské účely. Za 2. světové války v těchto ocelárnách pracovalo téměř 10 tisíc dělníků.

Po válce se výroba v ocelárnách snižovala a tím se snižovala i výroba v chemických závodech. Vodní elektrárna tak přestávala být důležitá. Nakonec byla výroba v 70. letech 20. století ukončena a následkem toho elektrárna odpojena. Od té doby chátrá a tam, kde kdysi vládly stroje, předbarala žezlo příroda.