Vila doktora Krafta

Pospícháme po vyšlapané cestičce v přerostlé trávě, vedoucí kolem vily situované v srdci lázeňského města. Jediná překážka mezi okolním světem a zahradou byla v podobě nevelkého plotu, který jsme bez větších obtíží přelezli. Vtíravý pocit nejistoty, zda nás někdo neviděl, mě opouští hned jak jsme uvnitř. Čas plyne jinak, v místnostech je ticho, vládne tu nostalgie a tajemná atmosféra, jakou umí vytvořit jen lidmi zapomenuté budovy. Procházím společenskou místností okolo zaprášeného klavíru, z jehož kláves by se dosud daly vyloudit tóny, a nacházím cestu do horních pater. Dlouho nepoužívané schodiště vydává zvuky pod každým krokem a občas zavadím bundou o odlepené červené tapety na okolních zdech.

Jako první nahlížím do ložnice. Knihy, fotografie, dopisy, přání k narozeninám a Vánocům, vše je rozházené na podlaze. Mezi osobními věcmi se válí oblečení z otevřené skříně. Na zarámované fotce, visící u postele, jsou vyobrazeni majitelé vily. Dívají se upřeným a zvídavým pohledem. Další pokoje jsou v podobném stavu jako ložnice. Většina věcí, z nichž má každá za sebou nějaký příběh a někomu patřily, jsou zničené... Procházím se mezi zdmi více než dvacet let opuštěné vily, ticho a klid narušuji cvakáním foťáku a snažím se za sebou zanechat co nejméně stop.

V mezipatře vede chodbička na jejímž konci jsou tři dveře. První vedou do koupelny, kde jsou stále zachovalé lahvičky od krémů, parfémů a načatá zubní pasta. Za dalšími je velká ložnice, nad postelí se odlepuje tapeta a věci ze skříní jsou ukradené nebo poházené všude okolo. Třetí vedou do místnosti pro hosty. Na rozestlaném gauči leží kouzelnická sada a v protějším koutě je věšák a křeslo, přes které jsou přehozené šaty.

Z obytných částí vily je možné dojít do knihovny a ordinace. Knihovna je plná vzácných knih věnujících se různým společenským vědám a umění. Každá vzácnější kniha je opatřena osobním Ex libris doktora Krafta – tedy značkou se jménem a znakem vlastníka. Mezi knihami je možné najít i dosud neodeslaná úmrtní oznámení k jejichž obsahu se vrátím později. V soukromé urologické ordinaci je možné objevit mnoho lahviček s léky, nádob s různým obsahem (třeba s orgány naloženými v lihu), kartotéku sdělující jména pacientů, urologické křeslo se světlem a lékařské nástroje. Ordinace, do které nedopadá příliš světla, působí v prázdné vile znepokojivým dojmem.

O majitelích vily koluje mnoho historek a často není lehké rozeznat pravdu od fámy. Jedno ale mají společné, příběh začíná setkáním mladého doktora K. a jeho budoucí manželky. Hledal hospodyni, která by byla schopná starat se nejen o prostory krásné vily, ale zastat i práci v urologické ordinaci v přízemí. Hospodyni našel a později, na radu svých rodičů, si ji po třech měsících vzal. Měli syna, který šel v profesních šlépějích svého otce – lékaře. Údajně měli i dceru, která spáchala sebevraždu. Pokračování příběhu má mnoho různých variant, jedna z nich vypráví, že celá rodina zemřela při autonehodě. Jinde je psáno, že při autonehodě zemřel pouze doktor K. ve velmi mladém věku. Na úmrtních listech v knihovně je ale uvedený skutečný věk úmrtí: „Pán, pod jehož ochranou jsem žil 78 let, mě vzal do svých otcovských rukou“. Příčinu smrti jsem však nevyčetla. Další řádky obsahují pouze jména příbuzných, informace o smutečním obřadu a větu, ve volném překladu znějící: „Náš milující otec, dědeček a bratr odešel naprosto nečekaně. jeho moudrost, dobro a veselost nám bude navždy chybět“. Jeho žena se dožila více než sta let a bydlela ve vile dokud ji ve stáří nezastihla vážná nemoc, kvůli které se musela uchýlit do domova důchodců. Ale i tak, dokud byla při síle, chodila se starat o zahradu. Možná právě díky udržovanému pozemku vila tak dlouho odolávala nezvaným hostům. Proč nikdo nemá o vilu a majetek zájem, proč nechávají vzácné a cenné věci chátrat, proč vilu nikdo nekoupí a proč ji vlastně ani nikdo neprodává? Jak to tak bývá, každé místo, okolo kterého se vznáší mnoho otázek a jen málo odpovědí, vyvolává v lidech sklony k fantazírování. A tak se začalo tvrdit, že důvodem je prokletí rodiny natolik silné, že se nikdo k místu nechce hlásit a nechávají ho netknuté napospas času. Lidé, žijící v okolí, prý vídají doktora, jak v nočních hodinách chodí znepokojeně po vile...

Bohužel místo v posledních letech vešlo ve známost natolik, že kdysi honosná vila se pod rukama vandalů a zlodějů mění na zničenou ruinu. Vše cenné již dávno zmizelo – knihy v drahé vazbě, originály obrazů, krabičky od šperků jsou prázdné a mizí i staré rodinné fotografie. A co nezmizelo, to je zničené. Útokům prozatím odolává jen klavír ve společenské místnosti, ale je jen otázkou na jak dlouho. Nejspíše zanikne společně s vilou, nad kterou se vznáší hrozba demolice.