Sanatorium G.

Blízko českých hranic se nachází téměř zapomenutá vesnice. Ještě před 100 lety šlo o významné centrum s lázněmi slavnými po celé Evropě. Dnes je z nich jen zapomenutý skelet, kterému se rozpadá střecha, hroutí se schodiště a propadají se stropy.

Největší rozkvět tu nastal v 19. století, kdy zde působil Dr. Hermann, jeden z nejúspěšnějších lékařů plicních chodob a tuberkulózy. Právě on zde nechal otevřít plicní sanatorium a začal používat nové metody léčby. Důležitými faktory bylo také okolní prostředí. Na pacienty měl pozitivní vliv pobyt na slunci a čistém vzduchu bez znečištění. Nové metody léčby měly velké úspěchy a věhlas sanatoria rostl. Na konci 19. století se zde léčilo až 2 000 pacientů.

Rozlehlá dvoukřídlá budova sanatoria je postavena z červených cihel v neogotickém stylu. Obě křídla jsou patrová a propojená chodbami. V patře se nachází vzdušná veranda určená pro pacienty s tuberkulózou, kteří museli zůstat v klidu na lůžku, ale zároveň bylo potřeba, aby byli na vzduchu. Sanatorium má různé dekorativní věžičky, arkýře, cimbuří a zdobné balkónky. Dnes patří mezi hrstku dochovaných staveb ve stylu rané nemocničně–lázeňské architektury.

Úpadek sanatoria začal po skončení 2. světové války. Sanatorium přišlo o veškeré zahraniční pacienty a postupem času jeho sláva vyhasla. V polovině 20. století byla budova zapsána na seznam chráněných památek. Vlastníkem byl stát, který se ale o sanatorium nestaral a tak začalo nezadržitelně chátrat. Jelikož na opravu a potřebnou údržbu nebyly finance, byla budova odprodána soukromému investorovi. Mělo tu vzniknout velké kasino nebo klinika plastické chirurgie, ale ani jeden z plánu nebyl realizován. Poté se majitelé různě střídali a sanatorium nadále chátralo. Zásadní ránu dostalo sanatorium začátkem 21. století, kdy ho dvakrát podpálil místní žhář.