Grandhotel S.

V době své slávy byl hotel vyhledávaný bohatými hosty na vysoké společenské úrovni. Dnes však neudržovaná fasáda a zadělaná okna většinu lidí odradí. Místnostmi se neprochází krásně oblečené dámy a na zničené podlahy dopadá prach s oloupanou omítkou. Lázeňské centrum v horském údolí své prestižní postavení postupně ztratilo. Zůstalo tu pouze pár místních obyvatel, mezi kterými občas potkáváme malé skupinky turistů.

Hotel zpočátku vypadá nepřístupně. Procházíme okolí a netušíme, jestli se nám povede dostat dovnitř. Avšak budova je natolik rozlehlá, že na nejméně očekávaném místě nacházíme dobře schované pootevřené okno a mizíme v bludišti chodeb. Přestože je venku letní den, uvnitř se na nás lepí zima. Široké stěny dobře drží chlad a těžký vzduch. Dostáváme se na centrální schodiště, odkud se rozvětvují jednotlivá patra. V celém hotelu je 200 pokojů a dodnes je v nich možné najít vybavení. Některé pokoje jsou rozpadlé a jiné naopak působí dojmem, jako by byl hotel stále využívaný. Kromě ubytování měli hosté možnost posedět v restauraci, kavárně a krásném společenském sále s výhledem do údolí.

Na konci 20. století přišel hotel o poslední návštěvníky. Za uzavření nejspíš může změna vlastníka. Přibližně 19 let před jeho uzavřením přestal být v péči rodiny, jejíž jméno nese dodnes. Od té doby začal věhlas upadat a udržovat stavbu v provozu se nevyplatilo. Posledním majitelem byl developer, který sliboval revitalizaci a opětovné otevření. K žádným opravám nikdy nedošlo a developer před pár roky zemřel. Vlastnictví se přeneslo na dědice a výsledek je stejný – opravy jsou v nedohlednu.