Jaderná elektrárna Černobyl

Když se řekne Černobyl, každý si hned vybaví největší jadernou katastrofu, která se v minulém století udála. Dodnes, po více než 40 letech od katastrofy, zůstává aktuálním tématem a radiace ze zasažených oblastí dosud nevymizela. Opuštěné domy zarůstají vegetací a stávají se útočištěm pro různá zvířata. Příroda se s následky katastrofy dokázala vyrovnat mnohem lépe než-li lidé, přesto v zóně zůstávají i starousedlíci, kteří se odmítli zúčastnit evakuace, nebo se ve velmi brzké době vrátili. Je to fascinující místo, které si stále zachovalo svoji tajemnou atmosféru i přesto, že se stalo oblíbeným turistickým cílem. My jsme měli štěstí na soukromé průvodce a proto jsme si mohli zónu projít dle libosti. Naše tour začala v elektrárně, kde vlastně začíná i celá smutná historie katastrofy.

Výstavba jaderné elektrárny začala v roce 1970 a v roce 1977 byla spuštěna. Postupně se začaly do provozu přidávat další bloky a soudruzi už měli rozestavěné další části. Vše fungovalo jak mělo, až do osudného data 26. 4. 1986, které se navždy zapsalo do historie. V reaktoru č. 4 došlo v 1 hodinu a 23 minut po půlnoci k jaderné havárii. Reaktor byl zničen a vzniklá radioaktivita zamořila nejen celé okolí, ale postupně se rozšířila až do dalších evropských zemí.

Katastrofě předcházela technická zkouška, při které došlo k abnormálnímu vzrůstu výkonu a následnému prudkému zvýšení tlaku páry v jaderném reaktoru č. 4. Tento mohutný vztlak páry vedl k výbuchu a odhození víka reaktoru. Vznikl požár a série menších explozí, následovalo roztavení reaktoru. Blízké okolí bylo kontaminováno silně radioaktivními úlomky grafitu a palivových tyčí. Když ke katastrofě dorazili první hasiči, neměli tušení o hrozícím nebezpečí ani dostatečné vybavení. Přesto se k těmto radioaktivním úlomkům přibližovali, šlapali po nich a sahali na ně. Všichni během pár měsíců zemřeli na akutní nemoc z ozáření (ARS – Acute Radiation Syndrome), která způsobila selhání orgánů, rozklad tkání a těžké poškození imunitního systému.

Jako viník katastrofy je uváděn Anatolij Stěpanovič Ďatlov, zástupce hlavního inženýra černobylské jaderné elektrárny, který měl té noci dozor nad bezpečnostním testem 4. reaktoru. Svým autoritativním a arogantním řízením donutil operátory (včetně Akimova a Toptunova) pokračovat v testování reaktoru navzdory jeho nestabilnímu stavu a zvyšujícícmu se riziku. I přes všechna upozornění nechal situaci dojít natolik daleko, že se katastrofa stala nevyhnutelnou. Jako jeden z mála lidí akutní nemoc z ozáření přežil a zemřel až v roce 1995 ve věku 64 let na infarkt myokardu.

Z počátku bylo informování o havárii ze strany sovětských úřadů zatajováno. Ani lidé z nejbližšího okolí, jakým bylo například město Pripjať, nebyli včas evakuováni. Závažnost situace se přestala tajit až ve chvíli, kdy zvýšenou úroveň radiace zaznamenali ve Švédsku. Ani u nás se o katastrofě dlouho nevědělo, přestože radioaktivní mrak zasáhl území Československa již kolem 30. dubna.

Kolem trosek reaktoru byl postupně vybudován ocelobetonový sarkofág, aby se co nejvíce zamezilo úniku radioaktivity. Mezi roky 2010–2019 probíhala výstavba nového krytu, který v současné době obklopuje reaktor i s původním sarkofágem. Elektrárna je postupně vyřazována z provozu a čištění od radioaktivity se odhaduje až do roku 2065.

Hřbitov vojenské techniky
Rezavějící auta a další vozidla, která pomáhala s likvidací následků havárie, se dodnes nachází v zóně. Tyto mohutné nákladní vozy a tanky zůstaly na starém parkovišti na okraji Pripjati. Před havárií se na tomto místě nacházel běžný autoservis a místní rodiny sem nejčastěji přivážely k opravě vozy Lada a Volga. Po havárii se servis zaplnil ocelovými monstry, nejčastěji šlo o těžká vozidla používaná k odklízení radioaktivní zeminy a demolici kontaminovaných domů. Jedním z nejpůsobivějších strojů, který na místě zůstal, je IMR-2. Jedná se o těžké obrněné vozidlo postavené na korbě sovětského tanku T-55. Bylo navrženo v roce 1969 tak, aby se bez obtíží prodralo jakýmkoli terénem. Díky své masivní buldozerové radlici a obřímu kovovému drápu byl perfektním nástrojem pro likvidátory. Tyto tanky sloužily k demolici domů a jejich nahrnutí do hlubokých jam. Tímto způsobem celé okolní vesnice navždy mizely z mapy.

Okolí elektrárny
V blízkosti elektrárny se nachází město Pripjať, které vzniklo pro zaměstnance elektrárny a jejich rodiny. Nacházely se tu paneláky, školy, továrny, zábavní park, nemocnice a spousta dalších ikonických budov. Fotek z Pripjati mám mnoho a proto je najdete v samostatných galeriích: Město Pripjať 1/4, Město Pripjať 2/4, Město Pripjať 3/4, Město Pripjať 4/4.

V okolí elektrárny se také nacházelo mnoho vesnic. Do některých z nich jsme měli možnost se podívat a jsou jim věnovány samostatné galerie: Okolí černobylské zóny 1/3 a Okolí černobylské zóny 2/3.
Další galerie z okolí je věnována neméně zajímavému dětskému táboru a místním hřbitovům. Najdete ji zde: Okolí černobylské zóny 3/3.

Zajímavý je i Radar Duga, který má za sebou zvláštní historii a kterému jsem také věnovala samostnou galerii: Radar Duga.