Město Pripjať 2/4

Městská nemocnice
Tohle místo nešlo z naší trasy vynechat. Tato nemocnice zůstává jedním z nejradioaktivnějších  míst v celé uzavřené zóně, jelikož v době havárie sehrála klíčovou roli. Komplex několika propojených budov disponoval prostorem pro 410 lůžek a kromě všeobecné nemocnice tu byla i zubní klinika, porodnice a oddělení infekčních nemocí. 26. dubna 1986 se klidná noc během chvíle proměnila v naprosté peklo. Brzy po výbuchu sem byly převezeny první oběti exploze, především hasiči a dělníci elektrárny. Všichni dorazili s těžkými popáleninami a podivnými příznaky. Lékaři a zdravotní sestry se ze všech sil snažili pomoci. Bohužel si ale neuvědomovali, kolik radiace na sobě mělo jejich oblečení a tak se doktoři i sestry stali dalšími obětmi havárie. Během následujích měsíců jim byla také diagnostikována akutní nemoc z ozáření a 28 z nich zemřelo během pouhých tří měsíců. Většina přivezených pacientů měla natolik vážná zranění, že byli letecky převezeni do Moskvy na specializované oddělení, kde jim však také nedokázali pomoci. Dnes je nemocnice jen změtí rozbitého skla, zničeného vybavení a starých lékařských nástrojů. Papíry a záznamy jsou rozházené po podlahách prázdných místností a horní patra zůstávají napospas času. Součástí budovy je také rozlehlý sklep, který dodnes zůstavá velkým strašákem a je považován za nejnebezpečnější místo v Pripjati. Nachází se zde poházené radioaktivní uniformy hasičů, které sem v době havárie přenesl personál nemocnice. Od té doby ve sklepě zůstaly a ve sklepních prostorách se stále drží vysoká úroveň radiace.

Výhled z nejvyššího paneláku
Součástí naší trasy po Pripjati byla i možnost podívat se na střechu nejvyššího paneláku ve městě. Průvodci sem často nechtějí turisty pouštět, jelikož je zákaz chodit do budov a na střeše paneláku je hned vidět, že někdo tento zákaz porušuje. Průvodce by tak mohl přijít o licenci a tím i o nenáročnou a na ukrajiské poměry dobře placenou práci. Náš průvodce nám vstup umožnil, jelikož jsme byly malá soukromá skupina a zároveň brzy pochopil, že nás nelze uhlídat, protože se chceme podívat úplně všude. Na střechu paneláku jsme museli vyjít 16 pater a odměnou nám byl výhled na celou Pripjať a její okolí. Zároveň odsud byla dobře vidět i černobylská elektrárna. Mohli jsme si tak velmi dobře představit, jak moc blízko bylo obydlené město v době havárie a jak velký hazard se životy byla snaha následky havárie zlehčovat a evakuaci obyvatel odkládat.